Za dávných časů, někdy během války, se ve studené zimě slavily křtiny. Celá rodina nasedla na saně a své děťátko odvezla do kostelíka, kde jejich robátko přijalo první svátost. Všichni příbuzní se pak vydali domů oslavit velký den. Po chvíli pojídání, popíjení a juchání se někdo zeptal, kde ono miminko je.

Nemohli ho najít.

A když ho našli, bylo mrtvé. Když se vrátili z obřadu domů, maminka ho na chvíli odložila na postel. Některý z hostů si ho nevšiml a na lůžko si odložil kabát. Nic netušící ostatní přátelé ho následovali a kupili své oděvy na bezbranném novorozenci. Miminko se pod velkou vrstvou zadusilo.

Jak prožíváme advent my? Nezapomínáme na to nejpodstatnější?



Poznámka: Uvedený text je volně převyprávěný příběh Jaroslava Kratky, který zazněl v pořadu rádia Proglas Noční linka v pondělí 3. prosince 2007.