V letošním roce bude vydána kniha „Pojďte, dobří i hříšníci“ s podtitulem „Procházka chrudimskými kostely“. Knihu připravuje s mnoha spolupracovníky Tomáš Pavlík. Publikace je určena obyvatelům města, turistům, milovníkům historie a památek, učitelům a dalším zájemcům. První částí knihy je průvodce po všech kostelech v Chrudimi s popisy a fotografiemi jednotlivých památek. Druhou část publikace tvoří rozsáhlý slovník s charakteristikou zmiňovaných postav a s vysvětlením použitých pojmů ikonografických, teologických a dalších. Ve slovníkových heslech jsou uváděny i různé mimocírkevní souvislosti daných pojmů, například „druhý život“ světců ve rčeních, zeměpisných a biologických názvech a podobně. Každá památka je označena alfanumerickým kódem, který usnadňuje její nalezení na přiložených plánech a který je uveden také v heslech slovníkové části. Věcnou a jazykovou správnost knihy kontrolují lektoři a konzultanti.
Obsah knihy je následující (u kapitoly 1 uvádíme pro ilustraci i rozdělení do podkapitol, obdobné členění je rovněž u dalších kapitol):
0 Úvod
1 Kostel Nanebevzetí Panny Marie
1.1 Základní informace
1.2 Presbytář
1.3 Hlavní loď
1.4 Jižní loď
1.5 Severní loď
1.6 Krypty
1.7 Kůr
1.8 Věže
1.9 Půdy
1.10 Sakristie
1.11 Předsíň u sakristie
1.12 Stříbrná komora
1.13 Oratoř
1.14 Západní fasáda
1.15 Jižní fasáda
1.16 Východní fasáda
1.17 Severní fasáda
1.18 Depozitum
1.19 Pohlednice s kostelem Nanebevzetí P. Marie
1.20 Salvátorské pohlednice a svaté obrázky
2 Kostel sv. Kateřiny
3 Kostel sv. Michaela
4 Kostel Povýšení svatého Kříže
5 Kostel sv. Josefa
6 Evangelický kostel
7 Husův sbor
8 Kaple
9 Zaniklé kostely a kaple
10 Prameny a literatura
11 Slovník pro zvídavého návštěvníka kostelů
12 Literatura ke slovníku
Ukázky z jednotlivých kapitol knihy
1 Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Ukázka z podkapitoly 1.4 Jižní loď kostela
Sv. Augustin (N59c)
Na prvním okně je vpravo vyobrazen starší muž s tmavohnědými dlouhými vlasy a tmavohnědými krátkými zvlněnými vousy. Za hlavou má žlutý plný kruhový nimbus. Je oblečen do bílé alby a červeného žlutě lemovaného ornátu, který je na rubu zelený. U krku má bílý humerál, na hlavě nízkou hnědou mitru s bílými pásky na ramena. Na rukou má šedomodré pontifikální rukavice a na nohou modré střevíce. V pravé ruce drží bílý psací brk a knihu, v levé ruce biskupskou berlu. Za jeho pravou nohou klečí malý chlapec vylévající z lastury vodu.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
AUGUSTIN (Vznešený) ← lat. augustus (= vznešený) ← lat. augeo (= zvelebuji) (N34h, N59c, K14g, M6e) (angl. Augustine, fr. Augustin, it. Agostino, lat., něm. Augustinus, maď. Ágoston, pol. Augustyn, rus. Avgustin, ř. Augústinos, šp. Augustín): svatý, biskup, jeden ze čtyř velkých církevních západních otců vedle Ambrože, Jeronýma a Řehoře Velikého. Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii, což je území na severovýchodě dnešního Alžírska. Otec byl pohan, matka Monika byla zbožná křesťanka. Ve třiceti letech Augustin odešel jako učitel řečnictví do Milána. V té době byl přívržencem perského náboženského vůdce Máního. Poté, co vyslechl několik kázání milánského biskupa Ambrože, se stal křesťanem. Od Ambrože přijal roku 387 křest a vrátil se do Tagaste. Tam byl roku 394 vysvěcen na kněze a za dva roky se stal biskupem ve městě Hippo Regius na pobřeží Středozemního moře, což je nynější Annaba. Napsal mnoho spisů, například „Confessiones“ (Vyznání), „De Civitate Dei“ (Obec Boží) a „De Trinitate“ (O Trojici). Sepsal pravidla pro život v komunitě, augustiniánskou řeholi. Zemřel 28. srpna 430 v Hippo Regiu. Jeho ostatky byly v 8. století převezeny do Itálie, kde byly pohřbeny v kostele sv. Petra v Pavii. Zobrazován bývá v biskupském rouchu, často jako učenec, někdy na trůnu. Jeho atributy jsou kniha, psací brk, model kostela, planoucí srdce probodené šípy (podle Augustinových slov „Probodl jsi mé srdce svou láskou“). Častým atributem je dítě s lasturou, neboť Augustin podle legendy potkal na mořském břehu chlapce nabírajícího vodu lasturou a hoch na otázku, co to dělá, odpověděl, že je snazší přelít moře než pochopit tajemství Nejsvětější Trojice. Sv. Augustin je patron teologů, knihtiskařů, pivovarníků a přímluvce za dobrý zrak. Svátek má 28. srpna. Pranostiky k tomuto dni: „Kol svatého Augustina odcházejí pryč teplé dny“ (je chladněji). „Svatý Augustin dělá z tepla stín“ (ochlazuje se). Příklady kostelů zasvěcených sv. Augustinu: Brno, Vídeň (něm. Augustinerkirche), Annaba v Alžírsku (arab. Bazilika alqidiys 'uwghstinus), Manila na Filipínách (filipínsky Simbahan ng San Agustin).
> St. Augustine: město na Floridě v USA. Osadu pojmenoval španělský admirál Pedro Menéndez de Avilés podle toho, že místo poprvé uviděl z lodě dne 28. srpna 1565, v den svátku sv. Augustina.
> Tráva sv. Augustina (angl. St. Augustine grass): lipnicovitá rostlina Stenotaphrum secundatum (Walt.) Kuntze dostala jméno podle floridského města St. Augustine.
> Proctostephanus sanctiaugustini Cassagnau, 1963: malý členovec chvostoskok, Alžírsko. Byl objeven u Annaby, kde byl biskupem sv. Augustin.
> Diomus augustine Gordon, 1999: slunéčkovitý brouk, Kolumbie. Autor nazval většinu z 211 nově popsaných druhů rodu Diomus podle jmen světců.
> Augustiniáni: členové Řádu sv. Augustina, řídícího se augustiniánskou řeholí (viz Řád/Augustiniáni).
Ukázka z podkapitoly 1.20 Salvátorské pohlednice a svaté obrázky
Okénkový svatý obrázek s ozdobným orámováním. Nahoře je obraz sv. Salvátora, dole vlevo a vpravo výjevy ze salvátorské legendy, dole uprostřed monstrance, latinský nápis zní „SALVATOR MUNDI“. Tisk B. Patzak, Chrudim (RM, inv. č. U04315).
Svatý obrázek jako součást kramářského tisku „Pobožná Modlitba k Swatymu Salwátoru w Městě Chrudimě“ (RM, inv. č. KT01311).
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
SALVÁTOR (Spasitel) ← lat. Salvator ← lat. salvo (= zachraňuji, spasím) ← lat. salvus (= zdravý) (N1b, N1c, N1d, N31, N57, podkap. 1.8, N109, N110, N121) (angl. Saviour, fr. Sauveur, it. Salvatore, lat., něm. Salvator, maď. Üdvözítő, pol. Zbawiciel, rus. Spasitěľ, ř. Sótér, šp. Salvador): Ježíš Kristus seslaný Bohem na zem, aby zachránil člověka od hříchu a smrti, aby lidem sdělil pravdu o Bohu a světu a aby měl člověk účast na životě samého Boha. Symbolem Spasitele je mořský savec delfín obecný Delphinus delphis Linnaeus, 1758, již od starověku považovaný za zachránce tonoucích. Příklady kostelů: kostel Nejsvětějšího Spasitele v Dolních Životicích na Opavsku, kostel Krista Spasitele ve Frýdlantu na Liberecku (kostel Církve československé husitské), katedrála Božského Spasitele v Ostravě, kostel Božího Spasitele v Podbořanech (kostel Církve československé husitské), kostel Krista Spasitele v Praze na Barrandově, evangelický kostel U Salvátora v Praze na Starém Městě (v Salvátorské ulici pojmenované podle kostela), kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze na Starém Městě, katedrála Nejsvětějšího Salvátora v belgických Bruggách (hol. Sint-Salvatorskathedraal), katedrála ve španělské Ávile (šp. Catedral del Salvador), pravoslavný chrám v srbské Banja Luce (srb. Hram Hrista Spasitelja), anglikánský kostel sv. Salvátora v lotyšské Rize (lot. Anglikāņu Sv. Pestītāja baznīca), bazilika v Santiagu de Chile (šp. Basílica del Salvador).
> Spasská věž (rus. Spasskaja bašnja): věž v areálu Kremlu, Moskva, Rusko. Název podle zdejší ikony Krista Spasitele (rus. Spas Nerukotvornyj).
> Saint Saviour: město na ostrově Jersey v Normanském souostroví, Lamanšský průliv. Ve městě je kostel sv. Spasitele z Trnu (fr. Saint-Sauveur de l'Epine). Ve znaku farnosti je trnová koruna a tři hřeby.
> Spas-Demensk: ruské město, jméno podle pravoslavného chrámu Spasitele (rus. Spas).
> Salvador (šp. El Salvador): stát ve Střední Americe, název podle hlavního města San Salvadoru, které založil španělský dobyvatel Gonzalo de Alvarado na den Proměnění Páně 6. srpna 1525.
> Salvador: město v Brazílii s více než 2,8 milionu obyvatel a s 365 katolickými kostely (jeden pro každý den v roce).
> Šalvěj ← lat. salvus (= zdravý): rod léčivé rostliny Salvia L.
> Varanus salvator (Laurenti, 1768): ještěr varan skvrnitý, jihovýchodní Asie, název podle představy, že ještěr loví škodlivá zvířata, například hady.
> Paulaner Salvator: mnichovské pivo.
> Salutovat ← lat. saluto (= zdravím) ← lat. salus (= zdraví) ← lat. salvus (= zdravý): po vojensku zdravit.
> Salva ← lat. salvus (= zdravý): hromadný výstřel na pozdrav.
> Salvátor: chrudimský smíšený pěvecký sbor, a také občasník chrudimské farnosti.
> Salvátorek: označení obyvatele Chrudimi, a to podle obrazu sv. Salvátora v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
> Salvador Dalí: španělský malíř (1904–1989).
2 Kostel sv. Kateřiny
Ukázka z podkapitoly 2.3 Hlavní loď
Patriarcha Abraham (K20l)
Na parapetu kůru je na nízkém reliéfu zobrazen starý vousatý muž v čepici se širokou obrubou a vysokou špicí s bambulkou. Takováto kuželovitá pokrývka hlavy, zvaná rohatá čepice (lat. pileus cornutus) nebo židovský klobouk (něm. Judenhut), se často objevuje při zobrazování starozákonních postav (viz obraz sv. Jáchyma, Kleofáše a Salóma v kostele Nanebevzetí Panny Marie, N71c). Muž drží nápisovou pásku s textem: „Abraham / patriarcha / swaty“, po jeho levici je balustrová kuželka a akantový ornament s růžicí uprostřed.
Autor: místní kameník.
Datace: 1536.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
ABRAHAM (Otec množství) ← hebr. ab (= otec) + hebr. raham (= zástup) (N71c, K20i, K20l) (angl., fr., něm., pol., šp. Abraham, it. Abramo, lat. Abrahamus, maď. Ábrahám, rus. Avraam, ř. Abraam): svatý, patriarcha Starého zákona, prorok. Původně se jmenoval Abram (Otec je Vyvýšený) ← hebr. ab (= otec) + hebr. ram (= vysoký), později ho Bůh přejmenoval na Abrahama. Důvodem přejmenování byla demytizace, protože ve jménu Abram se slovo „otec“ vztahuje k jakémusi pohanskému bohu, kdežto ve jménu Abraham se „otec“ vztahuje k samotnému nositeli. Abraham žil ve 2. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii. Na Boží výzvu opustil svou zemi a odešel do Palestiny. Jeho víra v Boha byla vystavena zkoušce, ve které obstál. Prostřednictvím syna Izáka se stal praotcem židovského národa, zatímco skrze syna Izmaela praotcem Arabů, uctívají jej judaisté, křesťané i muslimové. Podle Gn 25,9 byl Abraham pohřben v jeskyni Makpela v Hebronu jižně od Jeruzaléma. Patriarcha Abraham je symbolem neotřesitelné víry a důvěry v Boha.
Abraham bývá zobrazován jako bělovlasý vousatý stařec s nožem coby připomínkou jeho zkoušky, kdy měl obětovat svého syna Izáka, ale byl zadržen andělem. Jeho dalšími atributy jsou anděl či andělé a poutnická hůl. Svátek patriarchy sv. Abrahama je 9. října.
V roce 1966 založili dominikáni v íránském hlavním městě Teheránu kostel sv. Abrahama (angl. Saint Abraham’s Church, per. Hazrat Ibrahim) jako místo setkávání a porozumění tří monoteistických abrahamovských náboženství. Pro sportovce různých náboženství bylo před olympiádou ve španělské Barceloně roku 1992 postaveno Ekumenické centrum Abraham (šp. Centro Ecuménico Abraham), které bylo posléze přeměněno na kostel.
V Chrudimi na rohu Fortenské a Filištínské ulice stojí dům čp. 43/I. V přízemním sále budovy je štuková výzdoba ze třetí čtvrtiny 18. století. Jeden z výjevů zobrazuje Abrahamovo obětování Izáka. Autorem štuky je syn majitele domu Ignác Ceregetti.
> Abrahám: obec u Galanty na Slovensku, nazvaná podle patrona zakladatelova syna Abrahama Šebeše. V obci je kostel sv. Abrahama (sloven. Kostol svätého patriarchu Abraháma).
> Abrahamův keř či strom: lidový název keře drmku obecného Vitex agnus-castus L. Podle tradice se jedná o keř, ve kterém se za rohy zachytil beran, jehož Abraham poté obětoval namísto syna Izáka (Gn 22,13).
> Stenus abraham Puthz, 2010: vyhynulý brouk drabčík, eocén, baltský jantar. Jméno poukazuje na stáří nálezu.
> Agapetus abram Malicky, 2009: hmyz chrostík, Malajsie. Autor používal při popisu nových druhů jména postav z biblické knihy Genesis.
> Abrahamoviny: padesáté narozeniny. Označení vychází z novozákonního textu Janova evangelia (Jan 8,57) „Padesát let nemáš a Abrahama jsi viděl!“. Židé se těmito slovy pohrdavě vysmívali Ježíšovi. Padesát let bylo považováno za délku jednoho pokolení.
> Lůno Abrahamovo: obrazné pojmenování nebe jako místa klidu a odpočinku ve společnosti Abrahama (Lk 16,22).
> Abrahamité: křesťansko-judaistická sekta působící v 18. století ve východních Čechách. Obdobnou sektu z 19. století na Budislavsku mezi Skutčí a Poličkou popisuje Teréza Nováková v románu „Děti čistého živého“.
> Rčení: „Být starý jako Abraham“ (být velmi starý, moudrý, neboť Abraham se podle Gn 25,7 dožil 175 let). „Je v lůně Abrahamově“ (zemřel). „Jít k Abrahamovi“ (zemřít). „Spatřit Abrahama“ (dožít se padesáti let). „Volat Abrahama (zvracet, rčení vychází ze zvukomalebné podoby jména). „Volat na Abrahama“ (prosit o milosrdenství, Lk 16,24).
3 Kostel sv. Michaela
Ukázka z podkapitoly 3.8 Východní fasáda
Náhrobník Cypriána (M76)
Prostřední náhrobník na jihovýchodní zdi presbytáře má rozměr 170 cm × 77 cm. Pískovcová deska má v horní části reliéfně vytesaný desetiřádkový český nápis kapitálou s retrográdním písmenem „N“. Nápis pokračuje vedle reliéfu, který je v dolní části náhrobníku, a to svisle, vpravo shora dolů a vlevo zdola nahoru. Na reliéfu je okřídlený archanděl Michael s mečem v pravé a s křížem v levé ruce. Sv. Michael, pomocník v boji proti silám zla, zahání mor, jenž má podobu nestvůrného draka. Nad archandělem je štítek s vinným hroznem a listem.
Nápis: „LETA PANIE 1562 / WE CTWRTEK PRZED S. / HAWLE[M] W MOR VMRZEL G[ES]T / MLADE CIPRIAN SI[N] WAR / HANIKA CHRVD[IMSKEHO] IANA / TVTO ODPOCZIWA OCEKA / WAGE BLAHOSLAWENEHO / WZKRZISSENII. TEZ OD / WANOC AZ DO S. MAR / TINA POCHOWANO GE[S]T // LIDV WSSEHO W TETO OBCI // CHRVDI[M]SKE SVM[M]A XVIII C A X“.
Syn zdejšího varhaníka Cyprián zemřel ve čtvrtek 12. října 1562. Při epidemii moru, která postihla celé Čechy a část Evropy, zemřelo v Chrudimi od Vánoc roku 1561 do svátku sv. Martina 11. listopadu v roce 1562 celkem 1 810 lidí. Ve městě bylo v té době asi 480 domů. Morová epidemie si vynutila zavedení mnoha karanténních opatření. Ve Vídni vyšel právě v roce 1562 Morový řád (lat. Ordo pestis), který mimo jiné omezoval pohyb a shromažďování obyvatel a reguloval prodej potravin. Domy, v nichž někdo onemocněl, byly uzavřeny a označeny bílým křížem.
Odpovídající podhesla ze slovníkové části:
● NÁHROBEK (kap. 3, 4): vertikální plastické trojrozměrné označení místa fyzického pohřbení. Prostá novodobá forma náhrobku se nazývá náhrobní kámen.
● NÁHROBNÍ DESKA (podkap. 1.6, 3.6, 3.7): kamenná obdélníková deska bez textu, kryjící hrobku pod podlahou kostela. Deska má úchyty (kovové kruhy nebo výsuvné hřeby) sloužící k vyzdvižení.
● NÁHROBNÍK (N19, N53, N108, N129, N131, N134, K34, K35, K36, kap. 3, 4): deska horizontálně zakrývající nezděné místo fyzického pohřbení a opatřená textovou informací. V současné době je většina náhrobníků v sekundárním uložení, a to kvůli uvolnění hrobových míst a stavebním úpravám interiérů i exteriérů.
4 Kostel Povýšení svatého Kříže
Ukázka z podkapitoly 4.2 Presbytář
Svorník paprsčité klenby (P9a)
Terčový svorník v uzávěru presbytáře je ozdoben žlutým jetelovým křížem s červenou obrubou. Kolem svorníku je v modrém kruhu žlutá paprsčitá svatozář.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
SVATOZÁŘ, lat. gloriola (= slávička) ← lat. gloria (= sláva) (porůznu v textu): plošné či paprsčité světlo, případně světelný oblouk kolem hlavy nebo celého těla.
> Rčení: „Strhnout někomu svatozář“ (ukázat ho v pravém světle).
● Aureola ← lat. aureola ← lat. aureolus (= zlatý) ← lat. aurum (= zlato): světlo v podobě plochy nebo paprsků kolem celé postavy.
● Mandorla ← lat. amandula (= mandle) ← ř. amygdalé (= mandle), také lat. vesica piscis (= rybí měchýř, název podle tvaru) (N73a, N75a, N118, M7c): svatozář v podobě mandle, tedy elipsy se zahrocenými vrcholy, kolem postavy Ježíše. Mandle je Ježíšovým symbolem, protože její tvrdá skořápka skrývá plod, stejně jako lidská přirozenost Ježíše skrývá jeho přirozenost božskou. Mandle je rovněž symbolem panenského narození Ježíše a proto je mandorla také svatozáří Panny Marie.
● Nimbus ← lat. nimbus (= oblak): světelná kruhová plocha či paprsky kolem hlavy.
● Čtyřúhelníková svatozář: byla užívána ve 4.–12. století u žijících postav patřících ještě zemi, neboť čtverec je symbol země.
● Šestiúhelníková svatozář: svatozář alegorických postav, například ctností.
● Trojúhelníková svatozář (N1j, M1h): svatozář Boha Otce jako symbol Nejsvětější Trojice.
5 Kostel sv. Josefa
Ukázka z podkapitoly 5.2 Vybavení
Varhany (J4)
Na kůru kostela jsou barokní varhany z roku 1676, které původně sloužily jako chórové varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jednomanuálový mechanický zásuvkový pozitiv přestavěl v roce 1884 chrudimský varhanář Jan Macal (1838–1916) a roku 2000 ho zrekonstruoval varhanář Ivan Červenka (narozen 1955) z Jakubovic u Lanškrouna. Nástroj má šest rejstříků a je jedním z nejstarších varhanních nástrojů v České republice.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
VARHANY ← lat. organum (= nástroj) ← ř. organon (= nástroj) (N88, N117, K43, M26, M76, P13, J4, E4, H4, podkap. 8.3, 9.1): píšťalový hudební nástroj rozeznívaný proudem vzduchu. Hlavními částmi varhan jsou píšťaly, měchy se vzduchovody a vzdušnicemi, klávesnice pro hru rukama a nohama (manuály a pedály), rejstříkové rukojeti a spojovací zařízení traktura. Dekorativně zdobená pohledová strana varhan se nazývá prospekt. Varhanám je podobný jednodušší nástroj harmonium.
Varhany má ve znaku obec Cítoliby u Loun.
> Varhánky: záhyby nebo zřasení podobající se varhanním píšťalám.
> Čertovy varhany: lidový název národní přírodní památky Panská skála v Kamenickém Šenově na Českolipsku. Skála je tvořena čedičem se sloupcovitou odlučností a budí dojem varhanních píšťal. Nejznámější kamenné varhany jsou ve Wyomingu ve Spojených státech, kde tvoří Ďáblovu věž (angl. Devils Tower).
> Varhanní píšťaly (angl. Organ Pipes National Park): národní park v Austrálii, pojmenovaný podle tamní významné geologické struktury, až 20 m dlouhých čedičových sloupů v podobě varhanních píšťal.
> Varhanitka: rod mořského korálu Tubipora Linnaeus, 1758, Indický a Tichý oceán. Schránky těchto osmičetných korálů se skládají z množství trubiček připomínajících varhany.
> Stalinovy varhany: přezdívka sovětského raketometu z druhé světové války, známého jako kaťuša. Název vznikl podle systému vodicích lišt a zvuku vydávaného zařízením při odpalování raket.
6 Evangelický kostel
Ukázka z podkapitoly 6.3 Pohlednice s evangelickým kostelem
Pohled na evangelický kostel od severu. Před rokem 1905. J. Kohoutek, Chrudim.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
KOSTEL ← lat. castellum (= pevnůstka, útočiště v době nebezpečí) ← lat. castrum (= opevněné místo, tvrz, hrad) (porůznu v textu) (angl. church, fr. église, it. chiesa, lat. ecclesia, maď. templom, něm. Kirche, pol. kościół, rus. cerkov´, ř. ekklésiá, šp. iglesia) (v cizích jazycích jsou názvy většinou odvozeny z ř. ekklésiá kyriaké = shromáždění Páně, a to z první části ve francouzštině, italštině, španělštině, z druhé části v angličtině, němčině, ruštině; z druhé části vzniklo také české slovo „církev“): budova určená pro bohoslužby křesťanských církví, symbol církve. Každý katolický kostel je někomu nebo něčemu zasvěcen (viz Patron).
Kostely bývají často zobrazovány ve znacích obcí, například Čihoště na Havlíčkobrodsku, Hejnice na Liberecku nebo Chlumce nad Cidlinou.
> Bílý Kostel nad Nisou: obec u Liberce, název podle kostela se zdaleka viditelnou bílou omítkou, který byl v obci postaven ve 14. století.
> Horní Cerekev: město u Pelhřimova pojmenované po původním dřevěném kostele, ve starší češtině zvaném cierkev.
> Kostelec: obec u Jihlavy, název podle původního malého kostela.
> Kostelec na Hané: město u Prostějova, název podle opevněného kostela.
> Kostelec nad Černými lesy: město východně od Prahy, podle pověsti zde sv. Vojtěch vybudoval opevněný kostelík.
> Kostelec nad Labem: město na Mělnicku, název podle ohrazeného kostela ze 13. století.
> Kostelec nad Orlicí: město u Rychnova nad Kněžnou má název podle původního románského kostela.
> Kostelec nad Vltavou: obec na Písecku, kde benediktini ve 14. století postavili kostel.
> Kostelec u Stříbra: obec na Tachovsku s malým kostelem.
> Kostelní Hlavno: obec u Brandýsa nad Labem, název podle místního kostela.
> Kostelní Lhota: obec u Nymburka, název podle kostela Nanebevzetí Panny Marie.
> Kostelní Radouň: obec u Jindřichova Hradce, název podle kostela sv. Víta ze 14. století.
> Kostelní Vydří: obec u Dačic, název podle kostela Navštívení Panny Marie ze 14. století.
> Olbramkostel: obec u Znojma s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který nechal ve 13. století postavit Olbram ze Schenku.
> Bílá Cerekev (srb. Bela Crkva, tj. Bílý Kostel): město v Srbsku s českou menšinou, v obecním znaku je místní kostel sv. Anny.
> Bílá Cerekev (ukr. Bila Cerkva, tj. Bílý Kostel): město na Ukrajině, na vlajce města je pravoslavný kostel.
> Iglesias ← šp. iglesia (= kostel): město na italském ostrově Sardínii, název z dob španělské nadvlády vznikl podle četných kostelů.
> Kostelíčky: lidový název rostliny zběhovce jehlancovitého Ajuga pyramidalis L. Název podle věžovitého tvaru květenství.
> Kastelán ← lat. castellanus (= obyvatel tvrze, hradu) ← lat. castellum (= útočiště v době nebezpečí, pevnůstka): správce hradu, v minulosti zvaný purkrabí.
> Kostelník, také sakristán ← sakristie: kdo se stará o kostelní potřeby.
> Šatlava ← fr. château (= hrad) ← lat. castellum (= útočiště v době nebezpečí): vězení.
> Rčení: „Chudý jako kostelní myš“ (velmi chudý). „Je tam světlo jako v kostele“ (velké světlo). „Je tam ticho jako v kostele“ (velmi ticho). „Ještě ji do kostela nevede“ (není jisté, zda si ji vezme). „Naučím tě v kostele hvízdat“ (dělej, co se patří). „Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka“ (i ve spořádané rodině bývají rozmíšky). „Pálený kostelník“ (vychytralý člověk).
7 Husův sbor
Ukázka z podkapitoly 7.2 Vybavení
Kříž (H6)
Za stolem Páně je dřevěný kříž s barevnými skleněnými výplněmi. Uprostřed skleněné výzdoby je kalich, symbol Ježíše, v ramenech kříže dvanáct ptáčků-apoštolů. Jedná se o vyobrazení zvané Strom života (lat. Lignum vitae).
Autor: navrhl farář Bohuslav Lohniský (1903–1977), dřevěné části z leštěného ořechu zhotovila chrudimská dřevařská škola, skleněné části železnobrodská sklářská škola.
Datace: 1946–1948.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
KALICH ← lat. calix (= pohár) (N5d, N19, N43j, N50, N60a, N73e, N105, N111, N115, N129, N131, K1c, K16a, K20p, K22a, K24g,j, K34, K35, K44a, K56, M35, M41, M56, J2, E1, E2, H2, H6, H8, Č1i): nádoba na víno při konsekraci. Jako abluce ← lat. ablutio ← lat. abluo (= omývám) se označuje čištění kalicha po mši.
Kalich je v obecním znaku Dvakačovic na Chrudimsku, v městském znaku Kutné Hory, na vlajce Tábora, v 15.–17. století byl v obecním znaku Chocně. Kalich je také v obecním znaku města Týna nad Vltavou, a to zdánlivě obráceně, ve skutečnosti je jeho poloha důsledkem toho, že na staré městské pečeti, z níž znak vychází, je součástí kruhového opisu, nikoli středového výjevu. Kalich coby znak husitů, tedy symbol přijímání pod obojí, byl na husitské korouhvi a je také spolu s křížem znakem Československé církve husitské. Kalich a kříž jsou ve znaku obce Soběhrdy u Benešova, neboť v obci je evangelický kostel a katolická kaple Nanebevzetí Panny Marie.
> U Kalicha: hospoda v ulici Na Bojišti v Praze na Novém Městě. Nedaleko býval kostel sv. Jana Evangelisty zvaný Na Bojišti. Při kopání základů pro dům, v němž je hospoda U Kalicha, byly nalezeny dva kalichy z tohoto kostela.
> Kališník: označení utrakvisty nebo husity.
> Rčení: „Vypít kalich hořkosti do dna“ (krutá zkouška podobná Ježíšovu utrpení).
8 Kaple
Ukázka z podkapitoly 8.1 Kaple Čtrnácti svatých pomocníků
Obraz Čtrnácti svatých pomocníků (Č1)
Východní stěna kaple je pokryta dubovými deskami. Do nich je vloženo čtrnáct čtvercových dřevěných polí sestavených do tvaru kříže. Na jednotlivých polích jsou v zastoupení Čtrnácti svatých pomocníků jejich atributy a symboly. Na většině obrazů je v pozadí zářící slunce.
Autor: Ivan Baborák (* 1955, malíř z Přestavlk na Chrudimsku). Dřevěnou stěnu vyrobil umělecký truhlář Bronislav Starý.
Datace: 2012.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
ATRIBUT ← lat. attributum (= přívlastek, znak) ← lat. attribuo (= přiděluji) ← lat. ad (= k) + lat. tribuo (= dávám) (porůznu v textu): předmět v rukou nebo u nohou zobrazené postavy, umožňující její identifikaci. Atribut se může od postavy odpoutat a stát se jejím zástupným znakem, například pět hvězd je zástupný znak sv. Jana Nepomuckého.
● Druhový atribut: určuje příslušnost svého nositele k určité skupině, například mitra k biskupům, královské jablko k vladařům duchovním i světským, palmová ratolest k mučedníkům, lilie k pannám a panicům.
● Individuální atribut: určuje konkrétně svého nositele, například bleskem rozbité nožové kolo sv. Kateřinu Alexandrijskou, dvanáct hvězd kolem hlavy Pannu Marii.
● Všeobecný atribut: označuje kteréhokoli světce, například svatozář nebo kříž.
9 Zaniklé kostely a kaple
Ukázka z podkapitoly 9.3 Zaniklé kaple
Kaple sv. Filipa a Jakuba ve věznici byla opravována v roce 1904. V severní zdi bývalé věznice je dodnes patrné kulaté okno a okénko ve tvaru kříže, vedoucí do bývalé kaple. V době, kdy budova sloužila pro potřeby policie, byla v někdejší kapli laserová střelnice. Dosud se zachovaly původní dveře kaple.
Odpovídající heslo ze slovníkové části:
KAPLE ← lat. capella (= pláštík) ← lat. cappa (= plášť s kapucí, první kaplí byla totiž místnost ve francouzském městě Tours, ve které byl uschován plášť sv. Martina) (N37, podkap. 1.5, N65, podkap. 1.8, 8.1, 9.3): menší bohoslužebný prostor, který je buď samostatnou stavbou, nebo je součástí jiné budovy. Kaple bývají často vyobrazeny v obecních znacích, například ve znaku Běstviny na Chrudimsku nebo Mydlovar na Českobudějovicku.
> Kaplice: město u Českého Krumlova, jméno podle bývalé kaple Panny Marie.
> Zlatá kaplička: přezdívka Národního divadla v Praze.
> Kapela: sbor hudebníků hrající v zámecké kapli.
> Rčení: „Chodí z kapličky do kapličky“ (z hospody do hospody). „Modlí se před kaplí a čert mu sedí v kápi“ (je pokrytecky zbožný).
