Čím naplňujete své dny v Konviktu?

Máme to v Konviktu nabité, využíváme každou minutu, a to nám ještě nezačala škola :-). Den začínáme v 6.45 v kapli, kde se společně modlíme Anděl Páně a slavíme mši svatou. Potom následuje snídaně a dopolední program. Většinou jsme se zatím představovali v kolečku, kde každý vyprávěl o rodině, farnosti, povolání a přidával i nějaké ty perličky ze života. V poledne se scházíme k modlitbě Anděl Páně, takže se vlastně modlíme s celou Církví i s vámi... Po obědě můžeme naplnit volno četbou, procházkou, sportem nebo modlitbou. V odpoledním bloku programu se seznamujeme spolu navzájem a s pravidly života v Konviktu. Potom máme večeři a chvilinku času. Večerní program se různě mění: každý pátek máme adoraci, v sobotu se společně pomodlíme růženec a máme uvedení do nedělní liturgie... Den společně ukončíme modlitbou a otec rektor s otcem spirituálem nám dají své kněžské požehnání.



Máte už za tu krátkou dobu svého pobytu v Olomouci nějaký zajímavý zážitek nebo setkání?

Vojta: Jedním z velkých zážitků byla slavnostní mše svatá Veni Sancte v pátek 10. září. I když zde mají nějaké diecéze třeba jen jednoho kandidáta, přesto neváhali jejich biskupové dorazit a i svojí přítomností nás povzbudili. Po společné krásné bohoslužbě a obědě jsme se mohli sejít a popovídat si s nimi...

Petr: V Konviktu máme jednoho bratra z Polska a čtyři kluky z Ukrajiny. A právě se dvěma kluky z Ukrajiny jsme měli s Vojtou službu v kuchyni. Zpočátku jsme naráželi na tvrdou stěnu jazykové bariéry, ale společná práce nás rychle dala dohromady. Takže my jsme se u špinavého nádobí učili ukrajinsky a kluci objevovali krásy a rozmanitou gramatiku českého jazyka. Tak jsme společně odhalili několik slov, která mají v obou jazycích úplně jiný význam. Například pokud jsme si pochvalovali, jaké vůně se linou z kuchyně, kluci na nás nechápavě koukali, protože vůně znamená v ukrajinštině zápach. Nebo určitě bychom v Ukrajině nemohli nic pochválit slovem úžasné, protože úžasný znamená asi to, co u nás odporný. V česko–ukrajinské konverzaci jsme již udělali značný pokrok, tak třeba před jídlem si přejeme: „Smačnoho!“ Jazykové hrádky nás provázejí každý den, a tak je tady vždy ještě o něco veseleji.



Jste šťastní? :-)

Vojta: Do konviktu jsem se dlouho těšil, i když samozřejmě jsem také hodně přemýšlel, jaké to asi bude. A po pár dnech snad mohu jen říct, že jsem tu stále šťastnější...

Petr: Jsme! Je super být ve společenství kluků, kteří mají stejný životní cíl, a že za tímto životním cílem můžeme jít společně, jako jeden tým, i když to někdy nebude jednoduché...



Děkujeme. Myslím, že mohu za celou farnost říct, že na Vás v modlitbě myslíme a moc fandíme. Kéž je Vám každý nový den ujištěním o té největší Lásce, která Vás povolala...