Naděje neklame

Jedno židovské přísloví říká, že člověk neumírá, když srdce nebo mozek přestane pracovat, ale když ztratí naději. Je určitě dílem Boží prozřetelnosti, že v probíhajícím Svatém roce papež František zaměřuje naši pozornost právě k naději: nejedná se mu o nějakou povrchní nebo planou útěchu, ale o naději, která neklame. Tak se jmenuje i bula, kterou vyhlásil stávající Svatý rok: Spes non confundit. Inspiroval se tak u apoštola Pavla, který v listě Římanům píše: „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“. (Řím 5,5). Papež popisuje bolesti současného světa, jakými jsou např. války a ztráta touhy po předávání života; zmiňuje také různé skupiny lidí: např. mládež, staré lidi, nemocné, migranty a chudé. Jestliže na jedné straně popisuje těžkosti, které tíživě doléhají na životy mnoha lidí, ukazuje zároveň i rozmanitá znamení naděje. Přijde mi, že Svatý rok je velkou výzvou, abychom se na život a svět učili dívat jako ti, kdo mají důvod k naději. V bule papež mj. píše: „Kéž se světlo křesťanské naděje dostane ke každému člověku jako poselství Boží lásky, která je pro všechny! A kéž se církev ve všech částech světa stane věrohodným svědkem této zvěsti!“

V závěrečné části papež ukazuje, jak velkou naději obsahují slova „věřím v život věčný“, která říkáme ve Vyznání víry. Dějiny lidstva i každého z nás nekončí ve slepém bodě, ale směřují k setkání s Kristem ve slávě. Je to pozvání k pravému štěstí, k lásce, od které nás nikdo nebude moci odloučit (Řím 8,39). S věčným životem souvisí také Boží soud, který se týká naší spásy. Abychom mohli s konečnou platností vejít do Boží lásky, je potřeba, aby spáchané zlo bylo očištěno. Proto chápeme důležitost modlitby za zemřelé i získávání odpustků pro ně: v síle modlitby jim chceme pomoci, aby se jim mohlo dostat plného milosrdenství.

Nevím, jestli vás někdy napadlo hovořit o svátosti smíření jako o něčem krásném. Papež nás láká k setkání s Bohem v této svátosti, když cituje jeden žalm a připomíná velikost Hospodinova milosrdenství a slitování.

S odpustky máme pamatovat i sami na sebe. Proč? Při svátosti smíření nám Bůh odpouští hříchy. Nesmíme ale zapomínat, že „každý hřích, i ten všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být očištěno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec.“ (Katechismus katolické církve, č. 1472).

Jeden odstavec z papežovy buly si dovolím odcitovat celý. Ukazuje totiž, co dokáže udělat odpuštění. „Pokud člověk zakusí úplné odpuštění hříchů, nemůže jinak než otevřít své srdce a mysl odpuštění druhým. Odpuštěním se nepředělá minulost, odpuštění nemůže změnit to, co se už stalo. Může však změnit budoucnost a umožnit to, že budeme žít jinak, bez zášti, jízlivosti a pomsty. Budoucnost projasněná odpuštěním se dokáže dívat na minulost jinýma očima, pokojnějšíma, i když ještě zalitýma slzami.“

Nevím, jaké překvapení má Pán pro nás v tomto Svatém roce připravené. Pro někoho to mohou být nové zkušenosti na cestě odpuštění; pro jiného pohled křesťanské naděje tam, kde dosud scházel… Šťastnou cestu!

Jan Šlégr

Odpustky ve Svatém roce

Rád bych těmito řádky navázal na předchozí článek, protože v souvislosti s papežovou bulou vydala Apoštolská penitenciárie pravidla pro udělování odpustků v tomto svatém roce.

Obvyklé podmínky zůstávají stále stejné: svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. Můžeme si všimnout, že jsou zaměřeny na prohloubení našeho duchovního života: svátost smíření nám umožňuje stále znovu zakoušet Otcovu lásku, poznávat svůj hřích a pokračovat na cestě obrácení; eucharistie posiluje naše společenství s Kristem a modlitba za papeže nám připomíná, že jsme součástí společenství církve, která má počátky u Ježíše a jeho apoštolů.

K těmto obecným obvyklým podmínkám je potřeba vykonat některý z následujících skutků:

1. pouť na svatá místa (sem patří i katedrála a další místa vyhlášená biskupem);
2. zbožná návštěva svatých míst;
3. skutky milosrdenství a pokání.

Mezi skutky tělesného milosrdenství patří: sytit hladové, dát napít žíznivým, oblékat nahé, přijmout cizince, pečovat o nemocné, navštívit vězně, pohřbít mrtvé.

Mezi skutky duchovního milosrdenství patří: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit zarmoucené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i zemřelé.

Jan Šlégr

Logo jubilejního roku

Téma Jubilejního roku 2025 je „POUTNÍCI NADĚJE“. To se také zrcadlí v jeho logu, které představuje čtyři postavy jako lidstvo přicházející ze čtyř světových stran. Jeden objímá druhého na znamení bratrství a solidarity. První z lidí se chytá a drží kříže, znamení víry a naděje. Kříž se k lidem naklání, jako by šel vstříc. Rozbouřené vlny pod poutníky připomínají neklidné a těžké časy ve světě. Kříž je však ukotven, aby jako kotva vzdoroval vlnám. Pouť na této zemi je poutí společnou. Převažuje barva naděje – zelená.

Modlitba a hymna

K Svatému roku je také modlitba a hymna.

jubilejní rok v naší diecézi

Místa, která můžete v souvislosti s Jubilejním rokem navštívit najdete zde.

Pravidla pro udělování odpustků během řádného Jubilejního roku 2025

Celá pravidla je možné stáhnout ze stránek cirkev.cz.

bula k vyhlášení řádného Svatého roku 2025

Celé znění je možné stáhnout také ze stránek cirkev.cz.