Viděl jsem Pána na vysokém a vznešeném trůnu... Nad ním se vznášeli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy“... Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

(Iz 6,1–2.3–8)

Jenom Bůh může dát víru,
ale ty o ní můžeš dát svědectví…

Jenom Bůh může dát naději,
ale ty můžeš vlít důvěru svým bratřím…

Jenom Bůh může dát lásku,
ale ty můžeš naučit milovat…

Jenom Bůh může dát pokoj,
ale ty můžeš zasévat jednotu…

Jenom Bůh může dát sílu,
ale ty můžeš být oporou…

Jenom Bůh je cesta,
ale ty ji můžeš ukázat ostatním…

Jenom Bůh je světlo,
ale ty ho můžeš zapálit v lidských očích…

Jenom Bůh je život,
ale ty můžeš v ostatních vzkřísit touhu žít…

Jenom Bůh může udělat to, co se zdá nemožné,
ale ty můžeš udělat to, co je možné…

Jenom Bůh sám sobě stačí,
ale raději spoléhá na tebe!

Kamkoliv člověk přijde, ať se sejde diecézní fórum nebo cokoliv jiného, ví už napřed, jaké otázky přijdou: celibát, svěcení žen a rozvedení žijící v dalším sňatku. Jsou to sice závažné otázky, ale je to stálé zabývání se sebou v rámci církve s několika fixními body. Přitom se málo dbá na to, že ve světě žije osmdesát procent nekřesťanů, kteří čekají na evangelium nebo pro které je evangelium v každém případě také určeno. Že bychom se neměli neustále trýznit svými vlastními otázkami, ale uvažovat: Jak můžeme jako křesťané vyjádřit v tomto světě to, v co věříme? V církevním povědomí došlo – rozhodně aspoň v Německu – k obrovskému zúžení. Díváme se jen sami na sebe, lížeme si své rány, chceme si vykonstruovat krásnou církev a stěží ještě vnímáme, že církev tu přece není sama pro sebe, nýbrž že bychom měli nacházet slova, která by oslovila svět, že bychom měli něco dávat. Příliš zapomínáme na své vlastní úkoly.

…

Naopak, víra je ve skutečnosti předáváním toho, co jsme sami dostali, a člověk nejedná dobře, když ji chce mít jen pro sebe. Opravdu vnitřně pojímané křesťanství má dynamiku, má potřebu se sdílet. Našel jsem něco, jak co správně dělat – a tak si nemohu říci to mi stačí. V tom okamžiku totiž už ničím tento nález. Je to tak, jako když má někdo velkou radost; musí to nějak vyslovit a sdělit, jinak to není pravá radost. Dynamika předávání je tedy součástí poslání, kterým Kristus pověřil své učedníky; právě tak jako pobídka k fantazii a odvaze, i s rizikem, že přitom o něco přijdu. Proto bychom se také neměli klidně usadit a říkat si, že přece žádné většinové zaslíbení a úspěch nepatří k Božím jménům. V církvi musí být vždycky určitý vnitřní neklid, že máme dar, který je určen pro lidstvo. Je ovšem také řečeno: „Posílám vás jako ovce mezi vlky“ a „Budete pronásledováni.“ To znamená, že je nám předpověděno, že naše dílo bude mít vždycky také něco společného s osudem samého Krista.

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí
(otázky kladl Peter Seewald). Portál, Praha 1997)

Pokračováním vyvolení je poslání.

(Tomáš Špidlík)

Člověk se dnes nemůže setkat se vzkříšeným Ježíšem jako kdysi apoštolé. Mohl by se s ním však setkat v životě věřících.

(Vladimír Boublík)

Nemějte strach zpřetrhat životní způsoby založené na pohodlí a zvyku a odpovědět na výzvu tím, že budete dávat možnost poznat Krista i v moderním velkoměstě. Vy musíte být těmi, kdo jdou na „křižovatky cest“ (srv. Mt 22,9) a každého zvou k hostině, kterou Bůh připravil pro svůj lid. Evangelium nesmí být ukrýváno ani ze strachu, ani z lhostejnosti. Nebylo přece přijato proto, aby bylo střeženo v soukromí. Musí být vystaveno na oči tak, aby lidé viděli jeho světlo a chválili nebeského Otce.

(Jan Pavel II., brožura Denver–Velehrad)

Opakovaně se říkalo, že pravda se lépe přijme, je-li předkládána pozitivně, než když se bojuje proti jejímu opaku, proti bludu. Aplikujeme-li to na dnešní svět, znamená to, že by se církev měla snažit, aby dala zazářit Kristově kráse v očích světa a ukazovala, jak On odpovídá na potřeby člověka, spíše než předhazovat lidstvu jeho hříchy a omyly.

Je zřejmé, že nemůže chybět ani toto pranýřování – je to součást prorocké služby, toto pranýřování zel světa – ale tento kritický aspekt nesmí mít první místo.

(Raniero Cantalamessa, Saverio Gaeta: Dech božského Ducha, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998)

Kardinál Suhard jednou řekl: „Být misionářem nespočívá v tom, šířit propagandu, ani v tom lidi probudit, nýbrž v tom, být živým tajemstvím.“ Být misionářem pak znamená žít tak, jakoby můj život bez Boha nedával smysl.

...

V srdci každé spirituality misie je jistě správné porozumění vztahu mezi důvěrou ve zjevení pravdy a pokorou před tímto mystériem.

Zaprvé: Misionář potřebuje spiritualitu pravdivosti a kontemplace.

Musíme být pozorni při výběru svých slov, pro to, jak bližním nasloucháme a jakých slov my sami užíváme za účelem manipulace a kontroly. Musíme dávat pozor na to, co sdělujeme a o čem mlčíme. Misionáři se musí naučit askezi pravdivosti slova. Dbát o to, jak o jiných mluvíme, jak mluvíme sami o sobě, jak o spolubratřích a sestrách, členech společenství, spolupracovnících, pacientech, žácích a studentech, o našich přátelích a nepřátelích, o lidech, kteří právě opustili místnost, a, a, a...

Zadruhé: Kontemplativní dimenze.

Kdosi řekl: Misie začíná pokorou a končí mystériem. Jen když se naučíme pobývat v Boží tichosti, naučíme se správně užívat slov, slov, která nejsou ani arogantní, ani prázdná, nýbrž pravdivá a pokorná. Jen když středem našeho života je Boží ticho, víme, kde končí řeč a začíná mlčení, kdy zvěstujeme a kdy máme mlčet. Misionáři musí znovu objevit disciplínu ticha. To je disciplína upustit od vlastního povrchního řečnění o Bohu a světě, o Božím království a evangeliu tak, aby naše slova vycházela z nových hlubin, z hlubin komunikace s Bohem.

(Zdroj: Timothy Redcliffe OP:
Mission to a Runaway World: Future Citizens of the Kingdom
www.sedos.org)
Redakčně upraveno.